Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.

Vážení dámové, vážení páni a neméně vážení mutanti,

mnohými očekávaný datadisk addon Operation Anchorage k (stále ještě) populárnímu počinu Todda Howada je konečně na světě a bylo by vhodné se s ním přinejmenším seznámit. Ovšem pozor, vy naivky, i takové menší otrkání s Aljaškou je zpoplatněno, tak abyste se nelekli ;)

Třpytivý balíček je dostupný přes přelomovou službu Games for Windows LIVE, kde nalezneme k sosnutí celé tři soubory o celkové kapacitě: (a teď se vy slabší povahy podržte....) 566MB, které se nacpou do hry a spustí stejně jako jakýkoliv obyčejný mod. Nutností je ovšem mít nainstalovaný nejnovější patch 1.1.0.35, jehož lokalizovaná podoba zatím není k dispozici a tudíž jsou majitelé počeštěného Fallouta nuceni sáhnout po patchi anglickém(zde).

Ve hře nám dali autoři naštěstí na výběr jestli budeme pokračovat v uložené pozici s vypiplanou postavou, anebo rozjedeme hru zcela novou (kdy ale nejsme ušetřeni martýria s vytvořením postavy). Po načtení pozice/opuštění vaultu zachytí Pipboy s menší časovou prodlevou neznámý rádiový signál, který nás po naladění žádá o pomoc dole v DC, kdy se po jeho vystopování konečně dostáváme k magickým dveřím metra stanice Anchorage. Nyní, pokud očekáváte, že addon k F3 bude RPG přestaňte číst, zapomeňte a hybaj si hrát "Last Hope" :) .

Tak a pokračujem pro akcechtivé... Po překročení prahu stanice Anchorage na nás čeká nádherná akce s minimem zdržování v podobě zbytečných RPG serepetiček. Příběh je omezen na povrchní plky Psanců bratstva o neuvěřitelných technohračičkách, ke kterým se nemohou dostat a pokud jim je v bunkru splněním simulace odemkneme, budeme štědře odměněni. Vzhůru do sedla a hurá na žluťochy rudochy!

Po logu do simulace se ocitáme na srázu se sparingpartnerem a cílem rozdovádět rudochy k nepříčetnosti zničením jejich artilérií. Veškerou naši výbavu tvoří zimní bojová zbroj a pistolka s tlumičem. Abychom se náhodou neztratili, věrně nás "doprovází" ve striktně lineárním prostředí oblíbená šipečka se směrem postupu. Pokud jste v "původním" Falloutu neměli problém s nepřáteli na nejtěžší obtížnost, zde si budete připadat jako v "god" modu, náběh na komanče, salva do šišky a hurá na dalšího. Vtipné je, že i v simulaci se vám přičítají expy, tudíž jakmile ji ukončíte, neměli byste mít problém vrhnout se v normální hře do jámy lvové. Ale popořadě. Protože jsme ve válečné simulaci, nemusíme se nijak zdržovat s ohledáváním těl, které se po terminaci efektně rozplynou a ani žádných přihrádek a podobně. Vše, co budeme potřebovat, na nás jednak červeně zasvítí a druhak taky zabzučí. Rozlučte se se stimpacky, jsou k ničemu! Každých 500 metrů je stanice ála Half-Life k doplnění zdraví a munice a každou třetí stanici nějaká ta zbraň k sebrání. Jakmile proběhnete úvodní "dělovou" pasáž, dostáváte hodnost poručíka a možnost sestavit vlastní tří(nebo čtyř?)členný párty tým, se kterým se vám myšítko rozhodně neukliká.

Celá "hra" je rozdělena do několikati misí, na které se po Anchorage přepravujeme pěšobusem. Před "naběhnutím" do mise můžeme velmi stroze poklábosit s osádkou pidizákladny, popřípadě se zbraňově vybavit, či si najmout, vyjma automaticky přiděleného nezničitelného příběhového NPC, další bojovníky (jako armádní verzi Mr.Handyho, Sentry bota a pár salámů se specializací pěšák, granátometčík, odstřelovač). Kromě volby povolání a celkového zaměření mužstva nemůžete výbavičku členů nijak ovlivňovat. Pokud by náhodou v záchvatu boje nedejbože padl některý váš hrdina, na Half-Life stanici si budete moci přes vaše NPC objednat nového. Když jste konečně s týmem a svou výbavou spojokeni, není nic jednoduššího než vyrazit na nejbližší misi a mydlit, mydlit a mydlit ty rudochy dokaď nezbělaj; a že jich bude... Hnát kupředu vás bude krom (povinnosti z vynaložených chechtáků) nádherné scenérie severu, nových nepřátelských rudochů a jejich techniky ke skalpování taky touha po stále větších prskavkách, kdy hned ze začátku dostanete okusit pamlsku jménem Gauss Rifle, která z nějakého prapodivného důvodu nebyla v původní hře.

Pokud si odmyslíte, že byste měli hrát Fallout, kterého zde připomíná snad jen prostředí, zbraně a holodisky, můžete se docela i pobavit na těch pár hodin, co nová mapa zabírá. Bylo by vynikající kdyby tahle vsuvka byla ve hře již od začátku, takhle totiž svou notně vylepšenou akční stránkou spoustu lidí opět jen a pouze nasereštve a to je docela škoda. Nemluvě o tom, že vzhledem k délce hry zdaleka neplatí ono slavné "za málo peněz, hodně muziky", ale na to si dnešní generace hráčů ze záplavy pětihodinových titulů určitě zvykla. Kolem a kolem, z toho co nám Todd ve stávajícím počinu ukázal, by se i dalo usuzovat, že Fallout by nakonec mohla být dobrá FPSka. Koneckonců Operation Anchorage je pro to setsakramentsky dobrý základ....

Toť budiž kratičké seznámení pro neznalce a naivy :) Let the flame begin!

(drobné korekce by Smejki)

The Academy of Interactive Arts and Sciences (AIAS) zveřejnila nominace pro svých 29 kategorií oceňujících nejlepší herní počiny minulého roku. A zatímco Bethesďáci jsou, cituji, "vzrušení", NMA jádro je, cituji, "*** off". Celkem velké rozčarování panuje okolo prvních dvou nominací. Nezbývá než dodat, že požadavky jsou hodně nízké. Ostatně Fallout 3 letos moc velkou konkurenci neměl (má z análu kliku), když už se mezi nejlepšími hrami roku pohybuje Spore (neupírám mu nominaci na Největší inovaci). Jak se vůbec jeden na takovou soutěž přihlásí? To je tajné.

Výčet nominací:

A jak to všecičko dopadlo, se nám do vaultu donese 19. února po D.I.C.E. Summit, kde se mezi samými ruměnými PR úsměvy a přebytky slov "Thank you" budou ceny rozdávat.

Vážené čtenářstvo, nedávno se mi shodou okolností dostalo možnosti "betatestovat" takový menší falloutí sloupek, který vyšel v lednovém vydání literárního časopisu Tvar (domovská stránka + prostor ve Wikipedii; kam až se to Fallout nedostane, že?) v rubrice Výlov. Za možnost uveřejnění děkuji ochotnému šéfredaktorovi a autorovi v jedné osobě, jímž je Lubor Kasal, který mi momentálně výrazně pomáhá s projektem Fallout: BGE. Glosa jde odvážně napříč všemi relevantními díly Falloutu a přestože zazní spousta notoricky známých informací, něco si zde díky výsledné kvalitě textu najde asi každý.

No a jelikož nemám čas prcat se s pořádnou šablonou pro článeček, tady to máte rovnou "na dřevo".


S novým rokem začnu ve Výlovu netradičně. Na konci loňského října bylo vydáno třetí pokračování počítačové hry Fallout. A proč se o tom zmiňuji v literárním časopise? Fallout totiž podle mé­ho odhadu ukazuje, že z kdysi kratochvilného honění panáčků po monitoru by se počítačové hry mohly postupně proměnit v nový, zcela svébytný druh umění. Jenže jsou v tom háčky…

Když v roce 1997 divize Black Isle Studios společnosti Interplay vydala hru Fallout (česky Spad, míněn je spad radioaktivní), jasnozřivějším recenzentům počítačových her došlo, že vzniklo cosi mimořádného. Byl to tehdy zřejmě nejdotaženější pokus o vytvoření příběhu, do něhož hráč vstupuje, a na základě toho, jak se v něm chová, další události ovlivňuje. (Tento typ her nese označení RPG – z angl. role-playing game.) Obecně charakterizováno: recipient pasivně nečeká, co si pro něj autor vymyslel, nýbrž stává se spolutvůrcem fabule. Velký prostor je ve Falloutu dán dialogům, tj. textům. Hráč s jednotlivými postavami příběhu rozmlouvá jistěže nikoliv libovolně, nýbrž vždy si musí vybrat jednu z několika nabízených replik a podle toho mu partner v dialogu zase odpovídá a posléze se vůči němu nebo svému okolí chová. Hráči je rovněž umožněno vstoupit do příběhu v roli ženy či muže, fyzicky chatrného intelektuá­la či nebystrého svalovce, charismatického, leč nepraktického řečníka či zamlklého, leč zručného technika apod., může se chovat jako výlupek vší mravnosti anebo jako podlý hajzl – to vše ovlivňuje, kudy se příběh bude (může) ubírat. Samozřejmě že počítačová technika je zatím velmi nedokonalá, takže Fallout de facto jen naznačuje a předznamenává možný vývoj svého (budoucího) uměleckého odvětví. Koneckonců v době počátků kinematografie záběry pokropeného kropiče nebo příjezdu vlaku přece také předznamenávaly – jak dnes už víme – např. Bergmana, Felliniho, Greenawaye, Lynche, Tarkovského či Vláčila.

Fallout je nadto pozoruhodný i tím, že tematizuje budoucnost a minulost zároveň; tahle paradoxní kombinace vytváří nezvyklou a velice působivou celkovou atmosféru – „poetiku“. Někteří recenzenti hru výstižně označili jako retro-futuristické postapo. Post-apokalyptický svět budoucnosti, který „absolvoval“ globální jadernou válku, tzn. svět začínající z jakéhosi bodu nula se jakoby rozpomíná na časy minulé. Vtip tkví v tom, že ač děj příběhu začíná v druhé půlce 22. století, nejbližší předválečnou minulostí, jejíž stopy lze v onom postapu zachytit a útržkovitě rekonstruovat, jsou 50. léta 20. století. Zbytky automobilů mají karosérie z 50. let, rozhlasové přijímače jsou pouze elektronkové, počítače mají tvar rozložitých neforemných skříní, čas od času lze nalézt obrázky Elvise Presleyho či plakáty vztahující se k americké politice v 50. letech… Celá hra, včetně načítacích oken a hudby, je „dyzajnována“ v duchu právě této dekády. Tvůrci navíc do děje vnesli různé „ulítlé“ nápady, obratně do hry začlenili odkazy na umělecká díla či popkulturu, nezapomněli ani na humor a ironizaci (ba ani na ironizaci sama sebe a svého usilování při tvorbě hry).

Firma Interplay v roce 1998 vydala pokračování úspěšné hry. Do něho bylo jednak přidáno několik nových motivů, jednak se v něm pracovalo s dějovou návazností (postavy v prvním díle mladé vystupují v druhém díle jako starci, přičemž se lze pochopitelně dozvědět i něco o tom, jak události prvního dílu ovlivnily jejich život).

Poté, co se ze dvou Falloutů staly hry opravdu kultovní, firma Interplay – skoro by se chtělo říct příznačně – zkrachovala (byť krach rozhodně nezpůsobilo vydání Falloutu – naopak: mohl se stát impulzem k dalšímu rozvoji podniku, o čemž svědčí několik nedokončených projektů). Proslavenou značku nakonec odkoupila firma Bethesda a loni vydala díl třetí. Na něm je patrno, jakým rozmachem během těch deseti let počítačová technika prošla. První dojem je vskutku ohromující – původní „pohled z ptačí perspektivy“ (isometric engine) se změnil na „pohled objektivem kamery“ (first person engine) – což lze vzdáleně připodobnit k tomu, jako kdyby v románu er-forma byla nahrazena ich-formou, a tak iluze, že recipient je jednou z postav příběhu, se výrazně posílila. Bohužel posílilo se i něco jiného – střílečka. Dialogy působí schematicky, nevěrohodně, protože ten, kdo je psal, měl zjevně základní zadání: Hlavně aby to nebylo ukecaný. To, jak se hráč chová, s jakými dispozicemi do příběhu vstupuje a co jednotlivým postavám sděluje, děj příliš neovlivňuje. Zmiňovaný retro-futuristický nátěr je také dosti setřen. Invenčnost a humor se vytratily. Ne že by všecko na Falloutu 3 bylo úplně špatně, ale typická falloutovská „poetika“ jen zpovzdáli slabě bliká. O to, co je v trojce dobré, jako by se – spíš navzdory jejím autorům – zasloužily pouze díly předcházející. Na osudu celé série je tak krásně vidět past, do níž je vehnávána vlastně veškerá současná kultura. Přesně to formuloval Dan Vávra v časopise Level: „První Fallout byl dle slov jeho tvůrce Tima Caina brán vydavatelem tak trochu jako béčko, ve které management moc nevěřil. Vznikla tak opravdu fascinující hra, do níž se moc nemíchali žádní chytráci z marketingu a produkce, a přitom byla ve velmi dobrých rukou a podle toho také dopadla – naprosto fantasticky. Fallout je exemplární příklad toho, že vskutku geniální a revoluční díla vznikají bez dozoru marketingových a producentských chytráků řídících se průzkumy trhu a prodejností, a bohužel i toho, že jakmile se jich tahle pakáž chytne, jde to všechno do kytek.“

Lubor Kasal
Literární obtýdeník Tvar, č. 1/2009, rubrika Výlov